Konstrukční ochrana dřeva

Dřevo je přírodní materiál, který v sobě nese krásu, vůni a teplo – ale také zodpovědnost. V přírodních podmínkách je vystaveno stálému působení vlhkosti, slunečního záření, kyslíku a dalších vlivů, které postupně narušují jeho povrch. Tento proces, známý jako zvětrávání, zkracuje životnost dřevěných prvků, pokud nejsou správně chráněny.

Konstrukční ochrana dřeva (správné odvodnění, zastřešení, ventilace) je prvním krokem. Chemická ochrana – tedy kvalitní nátěr – je tím druhým.
Základem trvanlivosti je udržet dřevo suché. Jakmile vlhkost dlouhodobě překročí 20 %, vznikají ideální podmínky pro rozvoj dřevokazných hub. Suché dřevo houby nenapadají – proto je jeho ochrana klíčová.

1.Vyhněte se kontaktu se zemí

Vyhněte se nefunkčnímu umisťování dřevěných prvků v kontaktu se zemí. Dřevo by mělo být zabudováno minimálně 40 cm nad zemí, aby se zajistila jeho trvanlivost a ochrana před vlhkostí a hnilobou. Správné umístění dřevěných komponentů pomáhá prodloužit jejich životnost a zajišťuje, že budou mít potřebnou stabilitu a podporu, zejména v nerovném terénu.

2.Slunce a vítr jsou nejlepší přátelé dřeva.
Dřevěné konstrukce by měly mít možnost dýchat a rychle vysychat po dešti. Proto je vždy lepší umístit je na prosluněné a dobře větrané místo – ne do trvale vlhkého kouta nebo stínu.
Tam, kde dřevo zůstává dlouho mokré, se brzy objeví houby a hniloba.

3.Vrchní strana

Když voda zůstává stát na vrchní straně dřeva, proniká hluboko dovnitř a dřevo začne pomalu nasávat vlhkost.
Jednoduchý trik, jak tomu zabránit, je seříznout horní hranu sloupku nebo trámku do mírného úhlu.
Voda po ní steče dolů po straně – ne dovnitř. Dřevo tak rychleji vyschne a vydrží déle.

4. Vodorovně kladené prvky – nutnost spádu

Vodorovně kladené dřevěné prvky, jako jsou terasy, balkony, lávky, podesty nebo schodišťové stupně, musí být vždy navrženy s minimálním spádem, který umožní rychlý odtok dešťové vody.

Pokud voda na povrchu zůstává stát, dochází k:

• dlouhodobému zvlhčení dřeva,

• zpomalenému vysychání,

• vzniku trhlin a degradaci povrchu,

• výraznému zvýšení rizika napadení houbami a hnilobou.

Doporučený spád:

• minimálně 1–2 % směrem od konstrukce,

• u teras a balkonů vždy od objektu pryč.

Kromě samotného spádu je důležité:

• ponechat mezery mezi prkny pro odvod vody a větrání,

• vyhnout se uzavřeným detailům, kde se voda může hromadit,

• zajistit, aby voda neodtékala po svislých dřevěných prvcích.

Dřevo nesmí fungovat jako "miska na vodu". Každá vodorovná plocha musí mít možnost se rychle zbavit vlhkosti.

Správně navržený spád je jedním z nejjednodušších a nejúčinnějších konstrukčních opatření, jak výrazně prodloužit životnost dřevěných konstrukcí

5. Střechy navrhujte s dostatečně dlouhými přesahy, aby se venkovní stěny chránily před vodními srážkami 

6. Zaoblení hran dřevěných prvků

Ostré hrany dřevěných prvků jsou nejvíce namáhaným místem z hlediska povrchové ochrany i životnosti materiálu. Právě na hranách dochází k:

• nejrychlejšímu poškození nátěru,

• zvýšenému nasákání vody,

• předčasnému vzniku trhlin,

• následnému pronikání vlhkosti do struktury dřeva.

Zaoblením hran se:

• zlepší přilnavost nátěrových hmot,

• sníží riziko odlupování ochranné vrstvy,

• umožní rovnoměrnější rozprostření vody,

• výrazně prodlouží životnost dřevěného prvku.

Doporučení pro návrh a výrobu:

• zaoblit všechny pohledové i nepohledové hrany,

• minimální rádius zaoblení R ≥ 3–5 mm,

• u silně exponovaných prvků (terasy, zábradlí, fasády) R ≥ 5–8 mm,

• zaoblení provést ještě před aplikací ochranného nátěru.

Ostrá hrana je slabé místo každé dřevěné konstrukce.

7. Dřevěné fasády a obložení provádějte tak, aby ve spojích nezůstávala voda. A v budoucnu se daly opět natřít. 

8. Je třeba, aby byl povrch dřeva včetně spojů pokud možno hladký. Tím se snižuje nasákavost dřeva. 

9. Chránit vodorovné plochy proti působení srážkové vody. A to vhodným zakrytím např. pomocí oplechování.